Milí přátelé,
požehnané Velikonoce! Požehnané upřímnou láskou, pochopením pro druhé, touhou po spravedlnosti, dobru a radosti. Mnohé z toho neumíme nebo nemůžeme vyjádřit takovým způsobem, jak jsme byli dosud zvyklí. Je třeba hledat jiné prostředky komunikace s druhými, ale i sám se sebou. Mohu hovořit se sebou jako s obrazem, který si o sobě vytvářím, to je ovšem samomluva. Nebo mohu hovořit s Božím obrazem, ke kterému jsem stvořena, a pak je to rozhovor s Bohem. Můj život je odrazem života Božího, pramení z Boha, má z něj svou pestrost, tvůrčí sílu, svobodu. Boží osud je mým osudem. Vztah člověka k Bohu přispěl k osudu Ježíše Krista odmítnutím, popliváním, bolestí, smrtí; Bůh dal vzkříšení - tak to prožíváme o Velikonocích. V tom smíme Ježíše následovat, on nás přitahuje k sobě. Nejde o to, slepě se smířit se zlem, ale využít i toho, co je zlé a nepříjemné k poznání Boha, otevření se proudu jeho lásky a tvůrčího života, a tím i poznání sebe sama. Viktor Emanuel Frankl říká, že smysl životu dává nejen práce a prožitek, ale také postoj, který člověk zaujímá k věcem, které nemůže změnit. Jeden z takových postojů zdůrazňuje i T.G.Masaryk, jehož kulaté výročí narození jsme nedávno vzpomínali: Nebát se a nekrást. Velikonoce jsou příležitostí, abychom se posílili a upevnili ve všem tom dobru, které pro nás Ježíš svou obětí získal. To, čeho je naše srdce plné, můžeme dávat Bohu najevo bez ohledu na různá omezení. Bůh je natolik kreativní, že si najde způsob, jak odpovědět. Společenství s druhými lidmi nám chybí. I to mu smíme říct. A věřit, že nám ho vrátí očištěné od povrchnosti, formálnosti a neupřímnosti, posvěcené bolestí z odloučenosti a naplněné silou pokory a radosti, jakou prožívali ženy i muži při setkání se Vzkříšeným.
BOHOSLUŽBY
NÁVŠTĚVNÍ HODINY
Kdykoli
Ohlaste se prosím předem! (Kontakt)
