Farářka Světluše Košíčková
Světluše Košíčková,
farářka

Milí přátelé,

požehnané Velikonoce! Požehnané upřímnou láskou, pochopením pro druhé, touhou po spravedlnosti, dobru a radosti. Mnohé z toho neumíme nebo nemůžeme vyjádřit takovým způsobem, jak jsme byli dosud zvyklí. Je třeba hledat jiné prostředky komunikace s druhými, ale i sám se sebou. Mohu hovořit se sebou jako s obrazem, který si o sobě vytvářím, to je ovšem samomluva. Nebo mohu hovořit s Božím obrazem, ke kterému jsem stvořena, a pak je to rozhovor s Bohem. Můj život je odrazem života Božího, pramení z Boha, má z něj svou pestrost, tvůrčí sílu, svobodu. Boží osud je mým osudem. Vztah člověka k Bohu přispěl k osudu Ježíše Krista odmítnutím, popliváním, bolestí, smrtí; Bůh dal vzkříšení  - tak to prožíváme o Velikonocích. V tom smíme Ježíše následovat, on nás přitahuje k sobě. Nejde o to, slepě se smířit se zlem, ale využít i toho, co je zlé a nepříjemné k poznání Boha, otevření se proudu jeho lásky a tvůrčího života, a tím i poznání sebe sama. Viktor Emanuel Frankl říká, že smysl životu dává nejen práce a prožitek, ale také postoj, který člověk zaujímá k věcem, které nemůže změnit. Jeden z takových postojů zdůrazňuje i T.G.Masaryk, jehož kulaté výročí narození jsme nedávno vzpomínali: Nebát se a nekrást. Velikonoce jsou příležitostí, abychom se posílili a upevnili ve všem tom dobru, které pro nás Ježíš svou obětí získal. To, čeho je naše srdce plné, můžeme dávat Bohu najevo bez ohledu na různá omezení. Bůh je natolik kreativní, že si najde způsob, jak odpovědět. Společenství s druhými lidmi nám chybí. I to mu smíme říct. A věřit, že nám ho vrátí očištěné od povrchnosti, formálnosti a neupřímnosti, posvěcené bolestí z odloučenosti a naplněné silou pokory a radosti, jakou prožívali ženy i muži při setkání se Vzkříšeným. 

Jr 31:13

28.05.2013
Tehdy se bude v tanci radovat panna i jinoši a starci. "Jejich truchlení změním ve veselí, místo strasti jim dám útěchu a radost“, je výrok Hospodinův. Jr 31,13;

Sám pak náš Pán Ježíš Kristus a Bůh náš Otec, který si nás zamiloval a ze své milosti nám dal věčné potěšení a dobrou naději, nechť povzbudí vaše srdce a dá vám sílu ke každému dobrému činu i slovu. 2 Te 2,16-17

Jak se může smutek změnit v radost? Jak se stane možným, že život ukáže smutnému člověku zase jiné stránky než jen bolest? Smutek se může proměnit, když nezkamení, ale dá se do pohybu. Angličané pro to mají pěkné úsloví. Říkají: „Having a good cry – mít dobrý pláč.“ Opravdu „dobře“ plakat - to ulehčí, pročistí a pomáhá zpracovat bolest.  A když je všechno oplakáno, vytváří se prostor pro další věci. Dříve byla součástí bohoslužeb prosba o dar slz. Křesťané věděli, že Bůh dává se slzami něco, co můžeme dostat jen v pláči: oddání se bolesti, abychom ji pak mohli propustit. Proto je důležité, abychom v modlitbě za pozůstalé prosili i za dar slz. Aby se u nás mohl „dobře“ vyplakat, aby se smutek dal do pohybu a s Boží pomocí se proměnil v novou životní sílu.

Když se nás zmocní smutek a bolest, pak nám, Bože, pomoz, abychom si je připustili. Dej nám vnitřní svobodu k opravdovému smutku, k tomu, abychom své slzy nezakrývali. Ty proměň náš smutek a dej nám novou radost.

Losungen 28.10.2010

Array ( [type] => 8 [message] => Undefined index: user_info [file] => /storage/var/www/ccshturany.cz/domains/www/frams/fnc/sys_func.php [line] => 1894 )