Světluše Košíčková,
farářka

Požár ve Francii, Španělsku, na Korsice, Sicílii a dalších místech. Nenasytné plameny hltají lesy, pole, domy i každého, kdo nestihne utéci. Vytvářejí přírodní úkazy, které atakují ty, kdo bojují s plameny. Jakoby se zhmotnila nenasytnost a rozpínavost člověka. Chce více území, více přírodních zdrojů, více dálnic pro rychlejší auta, více skladů pro výběr z nekonečného množství zboží, více zábavy, více pohodlí bez ohledu na ztráty, které to druhým lidem i přírodě způsobí. Chce více dokonalých doktorů, vojáků, hasičů, policistů, řemeslníků a všech ostatních, kteří by okamžitě uspokojili každou jeho potřebu. A tato nenasytnost se šíří v osobních rozhovorech, informačními kanály - v planých slibech mnohých politiků, v urážkách a pomluvách, vymáháním domnělých „nároků“.

Já, bídný člověk, kdo mě vysvobodí ze spalujících plamenů sobectví a nenasytnosti? Kupodivu, milá Evropo, ten, který ti dal tolik kulturního bohatství, formoval tvůj vztah ke slabším, učil tě spolupráci, rodinnému a společenskému životu. „Předložil jsem ti požehnání a zlořečení, život a smrt“, říká Bůh, „vyvol si tedy život!“. Jak se to dělá? Nic nového pod sluncem: věřit tomu, čemu skutečně věřím – že láska je silnější než nenávist, že sdílení je přínosnější než hamounění, že snášení těžkostí vede ke konečnému vítězství. Inspiraci a sílu k tomu dává Pán Ježíš Kristus – Učitel, Lékař a Zachránce každého, kdo ho o to poprosí.

Matouš 5:13 -20

28.05.2013

Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. Matouš 5,13-16

Milí virtuální přátelé,

je to tak, i když se tomu možná divíte. Jste solí země a světlem světa. Jak je to možné? Známe se dobře, víme o svých slabostech a chybách. Kolik nám schází do vtipnosti G.B.Shawa, krásy Marilyn Monroe, síly Jaromíra Jágra a zbožnosti svatého Františka! A přece. Boží slovo se nenavrátí zpět bez účinku, ale vykoná, k čemu je určeno. Jestliže jsme jednou toto Ježíšovo slovo uslyšeli, svým sluchem, ale i srdcem, nezbývá, než se smířit s tím, že tomu tak je. Jste solí země a světlem světa. Dodáváte zemi tu správnou chuť, udržujete ji čerstvou a stravitelnou, aby byla požehnáním a ne pohromou pro její obyvatele. Jste světlem pro svět, aby na sebe dobře viděl, co je zač, aby se mohl dobře rozhodnout mezi dobrým a zlým, aby toužil setrvávat ve světle lásky a zříci se tmy nepřátelství. A to všechno právě proto, že jste tím, kým jste /a ne J.B.Shaw, M.Monroe, J.Jágr ani sv. František/ a na tom místě, kde právě teď jste /no, u počítače, samozřejmě/.

Ale to je přece násilí! Co když solí a světlem světu být nechci. Co když mi může být ukradený a nehodlám se kvůli němu angažovat. Prosím – mohu se nechat rozložit jako sůl v Ježíšově době - zlobou a nenávistí, odporem a sváry, chamtivostí a závistí, fňukáním a obviňováním… Mohu vlézt pod kbelík přetvářky, intrik, podlézavosti a strachu z druhých. Prostě se uzavřít do sebe a řídit se heslem „jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“ – oko za oko, zub za zub. Pak se ovšem bohužel musím rozloučit s myšlenkou na opravdové a trvalé štěstí, které si Ježíš tak přeje, abychom ho prožívali.

Takže věnujme radši pozornost Janu Werichovi, kterým svým současníkům za totality kladl na srdce: „Když už tedy člověk je, tak má hledět, aby byl, čím je, a nebyl tím, čím není, jak tomu v mnoha případech je.“

Přátelé, jsme solí země a světlem světa. Tak solme a sviťme – za tmy i za mrazu.

Světla Košíčková