Farářka Světluše Košíčková
Světluše Košíčková,
farářka

Jako dítě, v šedesátých letech 20. století, jsem slyšela tento vtip: Při svém setkání s Churchillem se Stalin chlubil svou mocí: ´Dokážu, že vrabec zůstane na mé dlani, aniž ho přivážu nebo budu držet.´ Churchill se divil: ´To přece není možné, vrabec potřebuje volnost, má své hejno, své mladé.´ Stalin chytil vrabce, oškubal mu jedno peříčko po druhém a nahý vrabeček se schoulil v jeho dlani, na kterou mu Stalin nasypal pár drobků chleba. Tento vtip varuje před snahami všech autoritářů: oloupit člověka o sebedůvěru, o důstojnost a vyvolat v něm chaos a strach. Stalo se tak mnohokrát v dějinách; např. před první volbou V.V.Putina prezidentem Ruské federace (r.2000) postupně v různých městech nad ránem vybuchovaly obytné domy. Putin, jemuž byly Borisem Jelcinem již před volbou svěřeny prezidentské pravomoci, výbuchy nechal ihned vyšetřit, okamžitě našel viníky, nechal je náležitě potrestat a vysloužil si „svatozář“ zachránce. Ale „chybička se vloudila“ a zjistilo se, že tyto výbuchy zinscenoval Putin sám. (Více v knize Timothy Snydera: Tyranie - 20 lekcí z 20.století.) Možná se i dnes dere do nejvyššího patra politiky někdo tím, že vyvolává strach, závist, chaos v myslích voličů. Nenechme se oškubat o svou lidskou důstojnost a vnitřní vyrovnanost. Důvěřujme spíše těm, kdo žijí slova 

Ježíše Krista: Nebojte, já jsem přemohl zlo a jsem s vámi až do konce světa. (Mt 28,20)

Matouš 5:13 -20

28.05.2013
Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. Matouš 5,13-16

Milí virtuální přátelé,

je to tak, i když se tomu možná divíte. Jste solí země a světlem světa. Jak je to možné? Známe se dobře, víme o svých slabostech a chybách. Kolik nám schází do vtipnosti G.B.Shawa, krásy Marilyn Monroe, síly Jaromíra Jágra a zbožnosti svatého Františka! A přece. Boží slovo se nenavrátí zpět bez účinku, ale vykoná, k čemu je určeno. Jestliže jsme jednou toto Ježíšovo slovo uslyšeli, svým sluchem, ale i srdcem, nezbývá, než se smířit s tím, že tomu tak je. Jste solí země a světlem světa. Dodáváte zemi tu správnou chuť, udržujete ji čerstvou a stravitelnou, aby byla požehnáním a ne pohromou pro její obyvatele. Jste světlem pro svět, aby na sebe dobře viděl, co je zač, aby se mohl dobře rozhodnout mezi dobrým a zlým, aby toužil setrvávat ve světle lásky a zříci se tmy nepřátelství. A to všechno právě proto, že jste tím, kým jste /a ne J.B.Shaw, M.Monroe, J.Jágr ani sv. František/ a na tom místě, kde právě teď jste /no, u počítače, samozřejmě/.

Ale to je přece násilí! Co když solí a světlem světu být nechci. Co když mi může být ukradený a nehodlám se kvůli němu angažovat. Prosím – mohu se nechat rozložit jako sůl v Ježíšově době - zlobou a nenávistí, odporem a sváry, chamtivostí a závistí, fňukáním a obviňováním… Mohu vlézt pod kbelík přetvářky, intrik, podlézavosti a strachu z druhých. Prostě se uzavřít do sebe a řídit se heslem „jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“ – oko za oko, zub za zub. Pak se ovšem bohužel musím rozloučit s myšlenkou na opravdové a trvalé štěstí, které si Ježíš tak přeje, abychom ho prožívali.

Takže věnujme radši pozornost Janu Werichovi, kterým svým současníkům za totality kladl na srdce: „Když už tedy člověk je, tak má hledět, aby byl, čím je, a nebyl tím, čím není, jak tomu v mnoha případech je.“

Přátelé, jsme solí země a světlem světa. Tak solme a sviťme – za tmy i za mrazu.

Světla Košíčková