Farářka Světluše Košíčková
Světluše Košíčková,
farářka

V první polovině adventu přemýšlí křesťané nad tím, že Ježíš přijde ve slávě, aby odstranil zlo, války, utrpení ve všech jeho podobách. Marana tha, volají, přijď, Pane Ježíši. Přijď změnit řád světa. A věří, že přijde rychle, znenadání, nečekaně k soudu. Bůh je spravedlivý: zlo i ti, kdo ho páchají, musí být po zásluze potrestáni. I když se oni sami vidí jako ti, kdo dělají dobro.

V druhé polovině adventu je pozornost upřena na to, aby vůbec někdo Boží soud přežil. Aby to dobro, které si myslím, že konám, nebylo ve skutečnosti pro druhé zlem. Při svém prvním příchodu, který slavíme o Vánocích, přišel Ježíš změnit srdce člověka, jen tak je možná změna soužití mezi lidmi. Přišel proto, aby zlo vytrpěl, ale nepustil ho dál. V tom spočívá jedinečnost narození Božího syna. Je čistá bezpodmínečná, bezbřehá a dokonalá láska.

Teroristy se stávají muži ve státech a komunitách, v nichž od dětství zakoušejí ponižování a totální bezmocnost vůči zlu, které je na nich pácháno. A pak dostanou příležitost, chovat se tak k druhým; ventilovat si své pocity bezmocnosti a zakoušet, že jich někdo bojí. 

Křesťanem se člověk stává, když se setká s Kristovou láskou, jeho odpuštěním, pomocí a nechá se pozdvihnout do jeho blízkosti. "Vážím si tě, jsi můj přítel, všechno mé je tvé", říká ten, který celý vesmír vymyslel a vytvořil. "Nemám nic a záleží na tobě, jak se mnou naložíš", říká ten, který leží v krmelci pro zvířata.

Vánoce jsou příležitostí k setkání s Láskou.

Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi. Bůh v nich má zalíbení. (Lk 2,14)

Modlitby a kázání

Modlitby a kázání

28.05.2013
Tehdy se bude v tanci radovat panna i jinoši a starci. "Jejich truchlení změním ve veselí, místo strasti jim dám útěchu a radost“, je výrok Hospodinův. Jr 31,13;
28.05.2013
Milosrdenství vítězí nad soudem Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství. (Matouš 5,7)
28.05.2013
Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. Matouš 5,13-16
28.05.2013
Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.
28.05.2013
Raná křesťanská církev spojovala s velikonocemi křest nových kristových vyznavačů. Ti byli po celý rok zasvěcování do tajemství následování Ježíše Krista, což vyvrcholilo křtem a zvěstováním vzkříšení, tedy vstupem do jiných životních souřadnic, do jiného životního stylu. A tento rozměr velikonočním svátkům zůstal. Nejde v nich o informace, ale dotknutí se naděje otevřené vzkříšením Krista, o aktualizaci, o její zpřítomnění. Protože ten, kdo moc vzkříšení zakusí zevnitř, kdo do této události vstoupí, ten pak bude z moci tohoto Hospodinova činu žít a jeho perspektivou se na svůj život a svět kolem sebe dívat jinak, než se díval. Ten také bude schopen moc vzkříšení dosvědčovat (svým životem). Konfrontaci s Hospodinovým činem a slovem totiž potřebujeme z existenciálních důvodů, tj. proto, abychom sami viděli východisko. Do Kristova vzkříšení je tedy třeba vstoupit, na Krista je třeba se napojit, s Kristem je třeba souznít. Takový rozměr Velikonoce mají.