Farářka Světluše Košíčková
Světluše Košíčková,
farářka

Události posledních dnů nám dávají nahlédnout do hloubky zla. Ti, kdo se mu upsali, nemají soucit s nikým – s cizím ani vlastním, kromě sebe a několika nejbližších. Nerespektují úmluvy, nedrží se vlastních slov. Uprostřed chaosu a utrpení nacházejí požitek z vlastní moci. Je naší povinností se bránit a pomáhat strádajícím. Vlna solidarity a velkorysé spolupráce je úžasná. V tomto postním čase si však máme odvahu přiznat: nedokážeme porazit zlo v jeho základu, když jsou naše snahy neseny strachem a sobectvím. Víra směřuje náš pohled na Ježíše. Ve víře, lásce a naději v Boha, nepodlehl strachu, dobrovolně „sestoupil do pekel“ a ve své odevzdanosti Bohu se stal Pánem živých i mrtvých. Jemu smíme odevzdat svou touhu po dobru a spravedlnosti, své snahy, oběti, sebezapření ve prospěch trpících, ty, kdo žijí a rozhodují, i ty, jež smršť zla připravila o život. Přijmi, Pane, tento výraz naší důvěry a oddanosti tobě. Osvoboď nás od strachu a sobectví. A zlému učiň konec.

 

Modlitby a kázání

Modlitby a kázání

28.05.2013
Tehdy se bude v tanci radovat panna i jinoši a starci. "Jejich truchlení změním ve veselí, místo strasti jim dám útěchu a radost“, je výrok Hospodinův. Jr 31,13;
28.05.2013
Milosrdenství vítězí nad soudem Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství. (Matouš 5,7)
28.05.2013
Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. Matouš 5,13-16
28.05.2013
Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.
28.05.2013
Raná křesťanská církev spojovala s velikonocemi křest nových kristových vyznavačů. Ti byli po celý rok zasvěcování do tajemství následování Ježíše Krista, což vyvrcholilo křtem a zvěstováním vzkříšení, tedy vstupem do jiných životních souřadnic, do jiného životního stylu. A tento rozměr velikonočním svátkům zůstal. Nejde v nich o informace, ale dotknutí se naděje otevřené vzkříšením Krista, o aktualizaci, o její zpřítomnění. Protože ten, kdo moc vzkříšení zakusí zevnitř, kdo do této události vstoupí, ten pak bude z moci tohoto Hospodinova činu žít a jeho perspektivou se na svůj život a svět kolem sebe dívat jinak, než se díval. Ten také bude schopen moc vzkříšení dosvědčovat (svým životem). Konfrontaci s Hospodinovým činem a slovem totiž potřebujeme z existenciálních důvodů, tj. proto, abychom sami viděli východisko. Do Kristova vzkříšení je tedy třeba vstoupit, na Krista je třeba se napojit, s Kristem je třeba souznít. Takový rozměr Velikonoce mají.