Farářka Světluše Košíčková
Světluše Košíčková,
farářka

Jako dítě, v šedesátých letech 20. století, jsem slyšela tento vtip: Při svém setkání s Churchillem se Stalin chlubil svou mocí: ´Dokážu, že vrabec zůstane na mé dlani, aniž ho přivážu nebo budu držet.´ Churchill se divil: ´To přece není možné, vrabec potřebuje volnost, má své hejno, své mladé.´ Stalin chytil vrabce, oškubal mu jedno peříčko po druhém a nahý vrabeček se schoulil v jeho dlani, na kterou mu Stalin nasypal pár drobků chleba. Tento vtip varuje před snahami všech autoritářů: oloupit člověka o sebedůvěru, o důstojnost a vyvolat v něm chaos a strach. Stalo se tak mnohokrát v dějinách; např. před první volbou V.V.Putina prezidentem Ruské federace (r.2000) postupně v různých městech nad ránem vybuchovaly obytné domy. Putin, jemuž byly Borisem Jelcinem již před volbou svěřeny prezidentské pravomoci, výbuchy nechal ihned vyšetřit, okamžitě našel viníky, nechal je náležitě potrestat a vysloužil si „svatozář“ zachránce. Ale „chybička se vloudila“ a zjistilo se, že tyto výbuchy zinscenoval Putin sám. (Více v knize Timothy Snydera: Tyranie - 20 lekcí z 20.století.) Možná se i dnes dere do nejvyššího patra politiky někdo tím, že vyvolává strach, závist, chaos v myslích voličů. Nenechme se oškubat o svou lidskou důstojnost a vnitřní vyrovnanost. Důvěřujme spíše těm, kdo žijí slova 

Ježíše Krista: Nebojte, já jsem přemohl zlo a jsem s vámi až do konce světa. (Mt 28,20)

Modlitby a kázání

Modlitby a kázání

Jr 31:13

28.05.2013
Tehdy se bude v tanci radovat panna i jinoši a starci. "Jejich truchlení změním ve veselí, místo strasti jim dám útěchu a radost“, je výrok Hospodinův. Jr 31,13;

Matouš 5:7

28.05.2013
Milosrdenství vítězí nad soudem Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství. (Matouš 5,7)

Matouš 5:13 -20

28.05.2013
Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. Matouš 5,13-16

Skutky apoštolské 2:1-4

28.05.2013
Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.

Stvořitelský hymnus

28.05.2013
Raná křesťanská církev spojovala s velikonocemi křest nových kristových vyznavačů. Ti byli po celý rok zasvěcování do tajemství následování Ježíše Krista, což vyvrcholilo křtem a zvěstováním vzkříšení, tedy vstupem do jiných životních souřadnic, do jiného životního stylu. A tento rozměr velikonočním svátkům zůstal. Nejde v nich o informace, ale dotknutí se naděje otevřené vzkříšením Krista, o aktualizaci, o její zpřítomnění. Protože ten, kdo moc vzkříšení zakusí zevnitř, kdo do této události vstoupí, ten pak bude z moci tohoto Hospodinova činu žít a jeho perspektivou se na svůj život a svět kolem sebe dívat jinak, než se díval. Ten také bude schopen moc vzkříšení dosvědčovat (svým životem). Konfrontaci s Hospodinovým činem a slovem totiž potřebujeme z existenciálních důvodů, tj. proto, abychom sami viděli východisko. Do Kristova vzkříšení je tedy třeba vstoupit, na Krista je třeba se napojit, s Kristem je třeba souznít. Takový rozměr Velikonoce mají.
Zobrazit všechny