Farářka Světluše Košíčková
Světluše Košíčková,
farářka

Pane Ježíši, děkuji ti, že smím být s tebou. Můžu se sklonit u jeslí a slyšet úžasné Sláva Bohu na výsostech a pokoj lidem, Bůh z nich má potěšení.“ Můžu si sednout ke tvým nohám, když učíš o lásce i nesení těžkostí na břehu jezera. Můžu se nechat očistit od svých hříchů. Můžu se nechat povzbudit, abych se o tvé slovo lásky dělila s ostatními. Můžu tě sledovat, jak jsi k smrti unaven hříchy, nemocemi, zatvrzelostí, nechápavostí, zlobou těch nejbližších ve víře. Můžu čerpat ze tvé nekonečné trpělivosti, kdy mírně i rázně zdůrazňuješ co vede a co naopak nevede k dobrému a šťastnému životu. Můžu se nechat nasytit a občerstvit, když jsem sama u konce sil, povzbudit a pohladit jako dítě od své matky. Můžu odložit své bolestínství a po tvém příkladu na sebe vzít kříž všednodennosti, neúspěchu, nepohodlí. Nemusím se zdráhat pohlédnout do očí trpícím a poponést kousek jejich kříž, jak ho tobě nesl Šimon z Kyrény. Děkuji, že s tebou mohu zasednout ke stolu a přijmout z tvé ruky, co mi nezištně nabízíš – vše, co máš, kým jsi a k čemu jsi mě osvobodil. Děkuji za bolest a soucit, který cítím při pohledu na to, jak se k tobě my lidé chováme. Děkuji za sílu, že před tvou bolestí neuteču jinam, než do tvé náruče. Děkuji, že smím přijímat požehnání tvých rozpjatých rukou na kříži; že smím vidět, jak tě tvá bolest nad naším hříchem nese ke vzkříšení. Děkuji, že mohu být nesena s tebou.

Modlitby a kázání

Modlitby a kázání

28.05.2013
Tehdy se bude v tanci radovat panna i jinoši a starci. "Jejich truchlení změním ve veselí, místo strasti jim dám útěchu a radost“, je výrok Hospodinův. Jr 31,13;
28.05.2013
Milosrdenství vítězí nad soudem Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství. (Matouš 5,7)
28.05.2013
Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. Matouš 5,13-16
28.05.2013
Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.
28.05.2013
Raná křesťanská církev spojovala s velikonocemi křest nových kristových vyznavačů. Ti byli po celý rok zasvěcování do tajemství následování Ježíše Krista, což vyvrcholilo křtem a zvěstováním vzkříšení, tedy vstupem do jiných životních souřadnic, do jiného životního stylu. A tento rozměr velikonočním svátkům zůstal. Nejde v nich o informace, ale dotknutí se naděje otevřené vzkříšením Krista, o aktualizaci, o její zpřítomnění. Protože ten, kdo moc vzkříšení zakusí zevnitř, kdo do této události vstoupí, ten pak bude z moci tohoto Hospodinova činu žít a jeho perspektivou se na svůj život a svět kolem sebe dívat jinak, než se díval. Ten také bude schopen moc vzkříšení dosvědčovat (svým životem). Konfrontaci s Hospodinovým činem a slovem totiž potřebujeme z existenciálních důvodů, tj. proto, abychom sami viděli východisko. Do Kristova vzkříšení je tedy třeba vstoupit, na Krista je třeba se napojit, s Kristem je třeba souznít. Takový rozměr Velikonoce mají.