Farářka Světluše Košíčková
Světluše Košíčková,
farářka

Milí přátelé,

požehnané Velikonoce! Požehnané upřímnou láskou, pochopením pro druhé, touhou po spravedlnosti, dobru a radosti. Mnohé z toho neumíme nebo nemůžeme vyjádřit takovým způsobem, jak jsme byli dosud zvyklí. Je třeba hledat jiné prostředky komunikace s druhými, ale i sám se sebou. Mohu hovořit se sebou jako s obrazem, který si o sobě vytvářím, to je ovšem samomluva. Nebo mohu hovořit s Božím obrazem, ke kterému jsem stvořena, a pak je to rozhovor s Bohem. Můj život je odrazem života Božího, pramení z Boha, má z něj svou pestrost, tvůrčí sílu, svobodu. Boží osud je mým osudem. Vztah člověka k Bohu přispěl k osudu Ježíše Krista odmítnutím, popliváním, bolestí, smrtí; Bůh dal vzkříšení  - tak to prožíváme o Velikonocích. V tom smíme Ježíše následovat, on nás přitahuje k sobě. Nejde o to, slepě se smířit se zlem, ale využít i toho, co je zlé a nepříjemné k poznání Boha, otevření se proudu jeho lásky a tvůrčího života, a tím i poznání sebe sama. Viktor Emanuel Frankl říká, že smysl životu dává nejen práce a prožitek, ale také postoj, který člověk zaujímá k věcem, které nemůže změnit. Jeden z takových postojů zdůrazňuje i T.G.Masaryk, jehož kulaté výročí narození jsme nedávno vzpomínali: Nebát se a nekrást. Velikonoce jsou příležitostí, abychom se posílili a upevnili ve všem tom dobru, které pro nás Ježíš svou obětí získal. To, čeho je naše srdce plné, můžeme dávat Bohu najevo bez ohledu na různá omezení. Bůh je natolik kreativní, že si najde způsob, jak odpovědět. Společenství s druhými lidmi nám chybí. I to mu smíme říct. A věřit, že nám ho vrátí očištěné od povrchnosti, formálnosti a neupřímnosti, posvěcené bolestí z odloučenosti a naplněné silou pokory a radosti, jakou prožívali ženy i muži při setkání se Vzkříšeným. 

Matouš 5:7

28.05.2013
Milosrdenství vítězí nad soudem Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství. (Matouš 5,7)

Milí přátelé,

            totalitní režim, ve kterém jsem vyrostla a ve kterém jsem prožila dvě třetiny svého života, považoval víru, ale také milosrdenství za buržoazní přežitek, za marnění času, tam, kde by se měl člověk věnovat „práci“. Pod tímto pojmem si představoval uplatňování práv a povinností. Povinnosti začlenit se bez reptání do daného systému, povinnosti porodit děti a dát je všanc výchovnému systému státu, povinnosti vytvářet materiální hodnoty podle plánu, který Kdosi stanovil, k účelu, o kterém kolovala ve většině případů jen šeptanda. Za to se mohl dožadovat práv na základní materiální potřeby, aby nebyl odkázán na žádné milosrdenství a nepotřeboval žádného Boha. Co z toho vzniklo víme: úderníci, kteří soutěžili za všech okolností, všude a s každým; zelené mozky, jejichž jedinou radostí bylo vypínat hruď a stavět druhé do latě; povinné oslavy, které se podobaly orgiím, v jejichž závěru většina už jen zvracela; budování chat, kde soudruh mohl být aspoň dva dny v týdnu člověkem.

Taková společnost mi připadá jako mraveniště: lidé pilně pracují, dávají si signály tykadly, ale neumějí mluvit; jako naleštění roboti, kteří perfektně vykonávají to, k čemu jsou naprogramováni, ale jejichž kontakty jsou čistě účelové; jako krásná panna, která marně hledá toho, kdo jí dá dar řeči.

„Trůn bude upevněn milosrdenstvím“, říká Izaiáš 16,5. „Blaze národu, jemuž je Hospodin Bohem, lidu, jejž si zvolil za dědictví“, Žalm 33,12.

Člověk je jediný tvor na této planetě, jehož vzpřímená postava vyjadřuje jeho výsadu, že s ním Bůh uzavřel smlouvu, která je nesena, udržována a naplňována milosrdenstvím. Bez milosrdenství, které znamená věrnost, trpělivost, ohleduplnost a sdílení se s druhým člověkem za všech okolností, nemůže trvale existovat rodina, církev, stát ani ekonomický systém. Bez milosrdenství je manželství vězením, škola mučírnou, práce galejemi a jízda autem krajně riskantním podnikem.

„Blaze milosrdným“, říká Ježíš v našem textu. Blaze tomu, kdo dostal dar řeči milosrdenství – skrze milující matku či otce, skrze utrpení a ponížení, skrze dítě, ženu, člověka, v němž zakusil milosrdenství Toho, jehož milosrdenství je věčné. Blaze tomu, jehož srdce je otevřeno tomu, kdo je milý; blaze tomu, kdo je milý k tomu, kdo má srdce; blaze tomu, jehož srdce se stává - každým setkáním, každou radostí i bolestí, každým obdarováním i ztrátou, každou modlitbou a chválou – milejším před Bohem i před lidmi. Blaze tomu, jemuž je život školou milosrdenství. Blaze tomu, jemuž je při tom Bůh v Kristu Pastýřem, Mistrem a Pánem.

Bůh je Bohem milosrdným. Bylo by divné, kdyby nás stvořil jiné, kdyby nám dal jiný cíl a kdyby nám své milosrdenství chtěl upřít. Boží milosrdenství je věrnost smlouvě, kterou s námi uzavřel skrze Noema, Abrahama a Mojžíše. Věrnost smlouvě, i když ji plní jen on sám ve svém Synu – Bohu i člověku Ježíši z Nazareta. Bůh je milosrdný Samařan, který se sklání nad námi polomrtvými a okradenými záludným nepřítelem o poslední špetku důstojnosti – o schopnost věci změnit nebo se k nim aspoň vyjádřit. Bůh vymetá všechny kouty, aby našel ztracený peníz. Bůh se vydává na dalekou cestu, aby našel ovci, která se mu zaběhla. Bůh v Kristu sestupuje na kříži do hlubin viny a trestu, aby nám dal dar řeči – dar věrnosti smlouvě s úžasným Bohem, zapsané v milujícím srdci, obnovované vyznáním lásky ve svátostném stolování, ve slově Písma, v modlitbě, službě lidem.

„Krejčí jí ušil šaty, švec pro ni zhotovil boty, mluvec jí však dal dar řeči. Komu ta panna bude patřit nyní?“ ptá se pohádka. Komu bude chtít patřit, komu budeme chtít patřit, ptáme se my.

„Pane, ke komu bychom šli, ty máš slova věčného života.“ (J 6,68)

 

Modlitba:

Pane, vymytý mozek, robot naprogramovaný nenávistí křičím JÁ, JÁ, MY.

Běhám po obchodech, abych získala to nejvýhodnější pro sebe,

komunikuji s druhými bez zájmu o to, co je v jejich srdci,

lačně sahám po zbrani se zarputilou touhou zničit ty druhé za každou cenu.

Pane, jen Tvé milosrdenství mě může zachránit,

vysvobodit od strachu ze zběsilého řevu těch, s nimiž se nelze domluvit,

přivést k věrnosti a setrvání s tebou ve tvém trápení, které se mnou máš,

proměnit mě k milosrdenství, které je silnější než odsouzení na smrt.

Pane, dovol mi bydlet ve stánku Tvého milosrdenství.

 

Světla Košíčková

Array ( [type] => 8 [message] => Undefined index: user_info [file] => /storage/var/www/ccshturany.cz/domains/www/frams/fnc/sys_func.php [line] => 1894 )