Farářka Světluše Košíčková
Světluše Košíčková,
farářka

Milí přátelé,

požehnané Velikonoce! Požehnané upřímnou láskou, pochopením pro druhé, touhou po spravedlnosti, dobru a radosti. Mnohé z toho neumíme nebo nemůžeme vyjádřit takovým způsobem, jak jsme byli dosud zvyklí. Je třeba hledat jiné prostředky komunikace s druhými, ale i sám se sebou. Mohu hovořit se sebou jako s obrazem, který si o sobě vytvářím, to je ovšem samomluva. Nebo mohu hovořit s Božím obrazem, ke kterému jsem stvořena, a pak je to rozhovor s Bohem. Můj život je odrazem života Božího, pramení z Boha, má z něj svou pestrost, tvůrčí sílu, svobodu. Boží osud je mým osudem. Vztah člověka k Bohu přispěl k osudu Ježíše Krista odmítnutím, popliváním, bolestí, smrtí; Bůh dal vzkříšení  - tak to prožíváme o Velikonocích. V tom smíme Ježíše následovat, on nás přitahuje k sobě. Nejde o to, slepě se smířit se zlem, ale využít i toho, co je zlé a nepříjemné k poznání Boha, otevření se proudu jeho lásky a tvůrčího života, a tím i poznání sebe sama. Viktor Emanuel Frankl říká, že smysl životu dává nejen práce a prožitek, ale také postoj, který člověk zaujímá k věcem, které nemůže změnit. Jeden z takových postojů zdůrazňuje i T.G.Masaryk, jehož kulaté výročí narození jsme nedávno vzpomínali: Nebát se a nekrást. Velikonoce jsou příležitostí, abychom se posílili a upevnili ve všem tom dobru, které pro nás Ježíš svou obětí získal. To, čeho je naše srdce plné, můžeme dávat Bohu najevo bez ohledu na různá omezení. Bůh je natolik kreativní, že si najde způsob, jak odpovědět. Společenství s druhými lidmi nám chybí. I to mu smíme říct. A věřit, že nám ho vrátí očištěné od povrchnosti, formálnosti a neupřímnosti, posvěcené bolestí z odloučenosti a naplněné silou pokory a radosti, jakou prožívali ženy i muži při setkání se Vzkříšeným. 

Modlitby a kázání

Modlitby a kázání

28.05.2013
Tehdy se bude v tanci radovat panna i jinoši a starci. "Jejich truchlení změním ve veselí, místo strasti jim dám útěchu a radost“, je výrok Hospodinův. Jr 31,13;
28.05.2013
Milosrdenství vítězí nad soudem Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství. (Matouš 5,7)
28.05.2013
Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. Matouš 5,13-16
28.05.2013
Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.
28.05.2013
Raná křesťanská církev spojovala s velikonocemi křest nových kristových vyznavačů. Ti byli po celý rok zasvěcování do tajemství následování Ježíše Krista, což vyvrcholilo křtem a zvěstováním vzkříšení, tedy vstupem do jiných životních souřadnic, do jiného životního stylu. A tento rozměr velikonočním svátkům zůstal. Nejde v nich o informace, ale dotknutí se naděje otevřené vzkříšením Krista, o aktualizaci, o její zpřítomnění. Protože ten, kdo moc vzkříšení zakusí zevnitř, kdo do této události vstoupí, ten pak bude z moci tohoto Hospodinova činu žít a jeho perspektivou se na svůj život a svět kolem sebe dívat jinak, než se díval. Ten také bude schopen moc vzkříšení dosvědčovat (svým životem). Konfrontaci s Hospodinovým činem a slovem totiž potřebujeme z existenciálních důvodů, tj. proto, abychom sami viděli východisko. Do Kristova vzkříšení je tedy třeba vstoupit, na Krista je třeba se napojit, s Kristem je třeba souznít. Takový rozměr Velikonoce mají.
Array ( [type] => 8 [message] => Undefined index: user_info [file] => /storage/var/www/ccshturany.cz/domains/www/frams/fnc/sys_func.php [line] => 1894 )